Významná polenská výročí 2024

23. 6. si připomínáme narození Jana Adolfa Vítka (23. 6. 1899 – 18. 7. 1950), polenského rodáka a akademického sochaře.

Jeho tvorba spadá do 30. a 40. let 20. století.  Tento absolvent Vysoké školy umělecko-průmyslové a Akademie výtvarných umění je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně i jinde.

Díky studiu u Josefa Mařatky, Jana Štursy a Bohumila Kafky patřil k vyzrálým osobnostem, jež obohatily českou válečnou a poválečnou výtvarnou scénu. Kvůli svému specifickému tvůrčímu projevu a brzké smrti se ale nestihl dostatečně prosadit. Jeho nejlepší díla spadají do sféry náboženského umění a byla oceňována i tehdejší odbornou kritikou, stejně jako portrétní busty. Obojím se prezentoval na své výstavě, která proběhla v roce 1944 v galerii Josefa Richarda Vilímka v Praze. Jednalo se o jeho první a zároveň poslední samostatnou prezentaci.

Protipól těchto prací představují soutěže na nejrůznější pomníky a památníky, kterých se Vítek často účastnil. Svou největší a nejslavnější zakázku, Památník Československého armádního sboru na Dukle, ovšem nemohl nikdy dokončit, protože během práce zemřel na opakovaný infarkt myokardu.

Umělcův náhrobek na místním hřbitově sv. Kateřiny zdobí jedna z jeho soch Ecce Homo. S plastikami Jana Adolfa Vítka se lze setkat i jinde, například v Novém Městě nad Metují vytvořil roku 1936 pomník Jana Husa. O pět let později byla nakladatelstvím Melantrich prodávána busta Antonína Dvořáka.

V roce 2017 byla odlita do bronzu jeho studie Boženy Němcové, která dnes zdobí nádvoří polenského hradu. Více ukázek z díla Jana Adolfa Vítka můžete obdivovat v našem muzeu – v Síni rodáků na prohlídkové trase HRAD II.

Počátkem června si v letošním roce připomínáme 210. výročí narození Antonína Pittnera (4. června 1814 – 24. srpna 1897), který byl obrozeneckým vlastencem a starostou města Polná. 

Narodil se v rodině polenského ševce a posléze se jako vyučený  kupec vypravil do světa na zkušenou a s oblibou vyhledával setkání s významnými osobnostmi tehdejšího kulturního a vlasteneckého světa, z nichž mnohé ho ovlivnily a staly se posléze jeho přáteli. Patřil k nim například Havlíček Borovský, dále Rieger, Náprstek, Kajetán Tyl a další.

 Po svém návratu do Polné začal Antonín provozovat ve svém  domě na Sezimově náměstí  „krám“, kde mimo jiného zboží nabízel i časopis Květy, za jehož šíření na Vysočině a na západní Moravě byl získal cenu Matice české. Byl zdatným organizátorem a aktivně působil na poli vlasteneckého kulturního života v Polné. Založil jednu z prvních  knihoven, vedl ochotnické divadlo a zavedl v Polné České Besedy. Ke společnosti, která se scházela v jeho vinárně, se připojil po svém příchodu do Polné v roce 1840 Josef Němec i jeho manželka, pozdější spisovatelka Božena Němcová.

 V revolučním roce 1848 se Antonín Pittner stal důstojníkem Národní gardy.

V roce 1863 po velkém požáru jako člen okresního zastupitelstva organizoval sbírky pro pohořelé a hledal finanční pomoc v celém mocnářství. Zasadil se o udržení klidu a pořádku i o spravedlivé rozdělení potravinové a finanční pomoci.    

 V roce 1865 se stal starostou okresního zastupitelstva a krátce na to i starostou Polné, kterým byl celých 23 let.

Roku 1866 vyjednával s velením procházejících 30.000 pruských vojáků a snažil se co nejvíce ochránit obyvatelstvo před rabováním. Za svou obratnost v jednání byl císařem roku 1866 vyznamenán zlatým záslužným křížem.

 Jeho přičiněním bylo zřízeno v Polné okresní hejtmanství, založen hasičský sbor, Spolek hospodářský, otevřena Průmyslová pokračovací škola. V letech 1848-1894 vedl městskou kroniku.

Pittner se přičinil o zvelebování a opravy památek včetně kostela sv. Kateřiny a kostela sv. Anny. V jeho éře byly vybudovány kamenné kašny, upraveno Sezimovo náměstí, budovány nové komunikace. Patřil mezi propagátory sociální péče a prosazoval otevření nemocnice v Polné. Za jeho vedení města byla realizována budova chlapecké obecné a měšťanské školy. Karel Varhánek na jeho popud vystavěl v Polné Varhánkův ústav, který sloužil hlavně jako sirotčinec.

 Antonín Pittner zemřel ve věku 83 let. S manželkou Leopoldinou měl devět dětí, mezi nimi byla i významná regionální spisovatelka Vlasta Pittnerová.

Na přelomu ledna a února jsme si připomněli 195. výročí narození a 124. výročí úmrtí pana Karla Varhánka (30. ledna 1829 – 2. února 1900).
Tento úspěšný podnikatel a průkopník evropského potravinářství se narodil do rodiny polenského mydláře a po vyučení kupcem odešel roku 1847 do Vídně jako obchodní příručí. Zde si rozšířil odborné vzdělání, učil se cizím jazykům a jako obchodní cestující procestoval téměř celou Evropu. 

Roku 1858 založil z dědictví po otci ve Vídni lahůdkářství. V roce 1861 otevřel svou první továrnu na zpracování kravského sýra v Napajedlech na Moravě a vzápětí úspěšně i další dvě – ve Strážnici a v Suchdole u Prahy. Zasloužil se o rozšíření konzervování rybiček – sardinek v Rakousko-Uhersku a vybudoval továrnu v Barcole u Terstu, v Gradu a později v Isole. Továrny stavěl ale i v dalších částech monarchie, ve Slezsku, v Haliči a balkánských zemích. Vlastnil sklady s ovocem v severní Africe, několik rybářských lodí na Jadranu, obytné domy ve Vídni a vilu na Istrii. Varhánkova firma dodnes existuje v Rakousku pod obchodním názvem C. Warhanek.

V roce 1888 byl vyznamenán řádem císaře Františka Josefa I. a byl mu udělen záslužný kříž s korunou. Za zásluhy byl povýšen také do rytířského stavu. Nabyl velkého jmění a finančně podporoval českou menšinu ve Vídni.

Dokladem jeho silného vztahu a zájmu o rodné město je i jeho jmenování čestným občanem Polné v roce 1882. Při této příležitosti věnoval společně s bratrem Janem městu rybník, který dodnes nese jejich rodinné jméno.

Karel Varhánek financoval rovněž stavbu opatrovny pro malé děti, která byla slavnostně otevřena roku 1885 a později dostala název Varhánkův ústav pro sirotky. V roce 1897 daroval městu svůj rodný dům, který slouží dodnes jako radnice, a ve své závěti městu odkázal 20.000 zlatých. Ačkoli zemřel ve Vídni, k poslednímu odpočinku byl dle svého přání uložen do honosné hrobky na kateřinském hřbitově v Polné.

Dne 12. 2. jsme si připomněli 175. výročí narození Václava Pojmanna (12. 2. 1849 – 7. 9. 1925). Tento významný podnikatel a mecenáš Polné se narodil v domě č.p. 44 na Husově náměstí do měšťanské rodiny. Po brzké smrti obou rodičů byl vychováván v rodině Ludvíka Klusáčka, otce akademického malíře K. L. Klusáčka. Vyučen kupcem pracoval následně v cukrovaru ve Velimi a na pražské obchodní škole si doplnil obchodní vzdělání, poté absolvoval základní vojenskou službu. Po návratu do Polné a neúspěchu s provozováním obchodu v domě U Musilů, odešel do Vídně, kde vystřídal několik povolání. Do Polné se vrátil v roce 1885 a pronajal si částečně zařízenou škrobárnu v Nerudově ulici, kterou vybavil a zahájil zde v letech 1892–1983 výrobu dextrinu. V roce 1895 koupil celou výrobnu a k ní přikoupil od města sousední starý nefunkční panský mlýn i s pozemky. Továrnu rozšířil, v dalších letech produkci obohatil o výrobu umělých lepidel a po spojení s firmou Novotný také o výrobu škrobu v připojených objektech.

V roce 1913 se stal jedním ze zakládajících členů společnosti Amylon, kam se svými podniky vstoupil, a kde posléze získal nejen rozhodující postavení, ale i významný zisk, který využil pro své velkorysé dobročinné působení.

Byl horlivým členem sokolské jednoty a po roce 1893 se v ní výrazně angažoval i ve funkci jejího starosty. Působil v okrašlovacím spolku Viktorin i podporoval mladočechy. 

Od roku 1886 byl členem obecního zastupitelstva, od roku 1888 členem obecní rady a v pozdějších letech vykonával rovněž funkci starosty. Finančně podporoval místní polenské spolky, chudé a sirotky. V roce 1910 zakoupil nové varhany do kostela sv. Anny. V roce 1914 prodal městu pod cenou dům v Nerudově ulici, kde bylo deset místností adaptováno na byty pro chudé. V roce 1916 daroval 15 800 korun Varhánkovu sirotčímu ústavu a v roce 1922 za 70 000 korun odkoupil od posledních dědiček ruinu polenského hradu, aby ji daroval Sokolu a Spolku městského muzea.

V roce 1916 byl za své dobročinné působení jmenován čestným občanem města Polná. Ve složitých válečných časech a nedostatku se v roce 1917 stal předsedou Hospodářské rady města. Po válce byl jmenován čestným starostou TJ Sokol Polná, čestným předsedou spolku Viktorin a Muzejního klubu. Založil rovněž Nadaci Varhánkova ústavu. Nedávno obnovená a informačně obohacená vycházková trasa okolím Polné nese na jeho počest stále jméno „Pojmannova stezka“.