Spinar Ignác 14. 7. 1816 – 3. 2. 1896 

Rodák z Přibyslavi, absolvent benediktinského gymnázia v Trnavě, realitní školy v Praze a učitelském ústavu v Hradci Králové se stal pedagogem a zpočátku působil v jednotřídní škole v Olešence u Přibyslavi, pak v České Bělé a Vojnově Městci. Na hlavní škole v Polné učil od roku 1840, v roce 1850 se stal ředitelem této školy. Jeho pedagogická kariéra v Polné trvala padesát let do 29. února 1884, kdy odešel do penze.

Kromě pedagogické činnosti mu na srdci ležel i hospodářský rozvoj regionu, byl členem řady rozličných hospodářsky zaměřených spolků v Polné, Jihlavě, Novém Městě na Moravě a Opavě. Byl aktivním ve snaze o zakládání zahrad a sadů, jeho primátem na Polensku je šíření chovu bource morušového.

Své názory, připomínky a poznatky publikoval od roku 1848 v odborných a pedagogických časopisech. Od roku 1863 redigoval Věstník okresního hospodářského spolku v Jihlavě. Byl jedním ze zakladatelů a předsedou učitelského spolku Budeč v Polné a členem Měšťanské besedy. Rovněž byl členem Matice české. 

Zasadil se o zřízení večerní školy pro řemeslníky, za což v roce 1863 obdržel pochvalný list od polenské městské rady. Dostalo se mu řady dalších uznání nejen za hospodářské aktivity, ale v roce 1868 obdržel i diplom od Ministerstva kultu a vyučování za organizování a účast školní expozice na Světové výstavě v Paříži. 

Je autorem publikací o vývoji polenského školství a napsal rovněž dvě učebnice němčiny. Byl také výborným hudebníkem a od roku 1849 ředitelem polenského kůru.

Ignác Spinar byl v roce 1888 jmenován čestným měšťanem Polné, kde také zemřel a byl pohřben na hřbitově sv. Barbory v Polné, v blízkosti kostela.