Pověsti
(pověsti se neodkazují na skutečné události, jde o lidovou tvořivost, nikoliv historická data :-))
Polenská mumie
Před dávnými časy, snad někdy ve 13. století za pánů z Polmny, kdy polenský hrad byl ještě malým hrádkem, zbudovaným ze dřeva a kamene na ostrohu nad bažinou, zemřel jednoho rána starý hradní pán. Pozůstalí spolu se služebnictvem postavili v hlavním sále hradu honosný katafalk, položili naň otevřenou rakev s mrtvým tělem, po obou stranách zažehli dvě řady smutečních svící a po stěnách rozvěsili těžká černá sukna. Starý, věrný osobní sluha zemřelého, mající svoji komůrku přímo naproti dveřím sálu, byl pověřen dozorem nad klidem a pořádkem ve smuteční síni, do které přicházeli lidé z širokého okolí, aby se naposledy poklonili svému pánu, který byl za svého života dobrým a spravedlivým majitelem panství.
[ čtěte více ]
Mladý správce a krásná abatyše
Je tomu již dávno, co na polenském zámku bydlel zbožný a přísný pán, kterému jeho poddaní do posledního museli věrně a poctivě sloužit. Běda, dozvěděl-li se, že některý služebník či poddaný něco ošidil. To pak zámecký pán neměl slitování a hříšníka nechal krutě potrestat. V lepším případě mu odňal statek, provinil-li se více, propadl svým hrdlem. Do šatlavy bez okolků zavíral i robotníky, kteří se snažili si namáhavou robotu nějak ulehčit. Jelikož pán byl oddán Bohu, kněží a členové církevních řádů, kteří na panství vykonávali pobožnosti a sloužili Bohu, museli se vzdát všech pozemských radostí a žít přímo svatě a dbát i přísného vykonávání všech svých povinností, jinak i na ně dolehla ruka zámeckého pána.
[ čtěte více ]
Pověsti
(pověsti se neodkazují na skutečné události, jde o lidovou tvořivost, nikoliv historická data :-))
Polenská mumie
Před dávnými časy, snad někdy ve 13. století za pánů z Polmny, kdy polenský hrad byl ještě malým hrádkem, zbudovaným ze dřeva a kamene na ostrohu nad bažinou, zemřel jednoho rána starý hradní pán. Pozůstalí spolu se služebnictvem postavili v hlavním sále hradu honosný katafalk, položili naň otevřenou rakev s mrtvým tělem, po obou stranách zažehli dvě řady smutečních svící a po stěnách rozvěsili těžká černá sukna. Starý, věrný osobní sluha zemřelého, mající svoji komůrku přímo naproti dveřím sálu, byl pověřen dozorem nad klidem a pořádkem ve smuteční síni, do které přicházeli lidé z širokého okolí, aby se naposledy poklonili svému pánu, který byl za svého života dobrým a spravedlivým majitelem panství.
[ čtěte více ]
Mladý správce a krásná abatyše
Je tomu již dávno, co na polenském zámku bydlel zbožný a přísný pán, kterému jeho poddaní do posledního museli věrně a poctivě sloužit. Běda, dozvěděl-li se, že některý služebník či poddaný něco ošidil. To pak zámecký pán neměl slitování a hříšníka nechal krutě potrestat. V lepším případě mu odňal statek, provinil-li se více, propadl svým hrdlem. Do šatlavy bez okolků zavíral i robotníky, kteří se snažili si namáhavou robotu nějak ulehčit. Jelikož pán byl oddán Bohu, kněží a členové církevních řádů, kteří na panství vykonávali pobožnosti a sloužili Bohu, museli se vzdát všech pozemských radostí a žít přímo svatě a dbát i přísného vykonávání všech svých povinností, jinak i na ně dolehla ruka zámeckého pána.
[ čtěte více ]