MALÉ MUZEUM FOTOGRAFIE

Tak zní název poslední výstavy letošní sezóny, která je výstupem projektu Nejstarší fotografie v Městském muzeu Polná - záchrana, výzkum, zpřístupnění, realizovaného v rámci programu Regionální spolupráce Akademie věd ČR a Kraje Vysočina. 

Výstava, která se již podruhé věnuje nejstarším polenským fotografiím, aktuálně představí restaurovaná tabla darovaná muzeu Rudolfem Gilbertem, jehož znovu objevený životní příběh jistě zaujme nejednoho z Vás.

 Výstava bude přístupná do 6. listopadu, kdy návštěvní sezóna v muzeu pro letošek opravdu skončí. 

PODPORIL_KV_RGB_zakladni.jpg

Užijte si rozhovor s autorkou výstavy Petrou Trnkovou a přijďte si pro novou publikaci a na výstavu o Rudolfu Gilbertovi (1896–1984). Jde o vůbec první samostatnou připomínku tohoto chemika, pedagoga, fotografa a sběratele v jeho rodném městě.

Expozice představuje Gilbertovu životní dráhu i jeho dar desítek historických předmětů polenskému muzeu. K vidění je také sedm nově zrestaurovaných velkoformátových výukových tabel s ukázkami historických reprodukčních technik 19. století. K výstavě, která vznikla ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR, vychází doprovodná publikace.


Co bylo Vaší odbornou ambicí v rámci této fáze projektu?
Mým cílem bylo zkrátka co nejlépe poznat Rudolfa Gilberta. Tedy autora unikátního souboru sedmi velkoformátových výukových tabel, která se dnes nacházejí ve sbírce Městského muzea Polná a která tvoří ústřední část výstavy Malé muzeum fotografie.
Donedávna byl Gilbert známý především jako mezinárodně uznávaný filatelista. Výzkum však ukázal, že jeho zájmy a znalosti se týkaly mnoha různých oborů, od chemie přes fotografii a polygrafii až k restaurování. Tento široký záběr úzce souvisel s jeho více než třicetiletým působením na Státní grafické škole v Praze, kde vyučoval po boku osobností jako byl Jaromír Funke, Karel Novák, František Drtikol, Josef Solar či Ladislav Sutnar. Gilbertovo jméno na rozdíl od nich ale téměř upadlo v zapomnění.
Pátrání komplikovala skutečnost, že archiv někdejší Státní grafické školy je dlouhodobě nepřístupný. O to cennější byla vstřícnost Gilbertových příbuzných, kteří mi umožnili nahlédnout do rodinného archivu a prostudovat část jeho pozůstalosti. Vybrané materiály jsou představeny i na výstavě.


Objevil se nějaký nečekaný moment v průběhu práce na tablech? (možná otázka pro restaurátorky)
Nečekaným objevem bylo, že Rudolf Gilbert předměty zarámované ve výukových tablech nejen shromáždil, ale před jejich kompletací se je pokoušel sám zrestaurovat. Týkalo se to zejména daguerrotypií, ambrotypií a siluet. Protože se k jeho zásahům nedochovala žádná dokumentace, stál před restaurátorkami z Ústavu dějin umění AV ČR nesnadný úkol, neboť teprve v průběhu práce musely zjišťovat krok za krokem, jak předměty nejlépe ošetřit. Toto zjištění přineslo celou řadu komplikací, ale zároveň vedlo k mimořádně důkladnému promýšlení pracovních postupů a koneckonců i samotné úlohy restaurátora.


Co z Vašeho pohledu nejvíce ocení návštěvníci výstavy na výsledku Vaší práce?
Věřím, že návštěvníky překvapí jak šíře Gilbertových zájmů, tak samotná výuková tabla, která jsou obsahově výjimečná a vizuálně atraktivní. Většina vystavených předmětů – včetně unikátních daguerrotypií, ambrotypií či chlorostříbrných fotografií – je mimořádně citlivá na světlo a nelze je proto vystavovat dlouhodobě. Veřejnost tak má jedinečnou šanci prohlédnout si unikáty, které dosud nebyly vystaveny a které se nemohou stát součástí stálé expozice. Doufám, že návštěvníky potěší také nápadité architektonické a grafické řešení výstavy od Tomáše Svobody a Roberta V. Nováka.


Jak byste zhodnotila průběh této fáze projektu záchrany nejstarších polenských fotografií a jeho výsledek?
Mám velkou radost, že se podařilo zrestaurovat zbývající část výukových tabel a zajistit tak jejich dlouhodobé uchování. Stejně tak mne těší, že jsme mohli připomenout mimořádnou a neprávem zapomenutou osobnost Rudolfa Gilberta, tedy člověka, který ovlivnil několik generací studentů pražské Státní grafické školy a jejich prostřednictvím i podobu polygrafického průmyslu v Československu.
(P. Trnková, 9. 8. 2026)