BŘEZNOVÉ VÝROČÍ

Právě na MDŽ, 8. března, jsme si připomněli výročí jedné ze zajímavých a na svou dobu velmi odhodlaných žen, jejíž život vyhasl právě před sto lety.
Vlasta Pittnerová (1. 1. 1858 Polná – 8. 3. 1926 Praha) byla nejmladším z devíti dětí Antonína Pittnera a jeho ženy Leopoldiny. Navštěvovala obecnou školu v Polné, poté měšťanskou školu v Hradci Králové. Onemocnění očí, kterým trpěla od dětství jí znemožnilo přijetí na vytoužený učitelský ústav. 
Od mládí se podílela na otcových obrozeneckých aktivitách, působila v místním ochotnickém spolku a začala se věnovat literatuře. 
V roce 1883 se provdala za vdovce Weymelku, se kterým žila na samotě u Polničky na Žďársku. Po deseti letech však od něj odešla a odešla do Prahy, kde žila v odloučení a živila se literární činností a různou příležitostnou prací. 
V roce 1895 se zapojila do příprav Národopisné výstavy, později prodávala nějaký čas vstupenky na petřínskou lanovku, přednášela v různých spolcích a korporacích, redigovala Pečírkův kalendář, překládala z němčiny. Od roku 1922 byla členkou Družiny literární a umělecké. 
Závěr jejího života byl poznamenám zhoršujícím se zdravotním stavem.

Motivy svých povídek a románů čerpala ze znalosti kraje a porozumění lidem Českomoravské vrchoviny – konkrétně Žďárska a Polenska. Její texty jsou ceněny pro národopisné, kulturní, historické a folklorní prvky, dokumentující venkovský život své doby. 
S oblibou používala lidová úsloví, místní nářečí a podřečí. 

Napsala stovky povídek a básní, které uveřejňovala v různých časopisech, knižnicích a kalendářích (včetně krajanských v USA). Mnohdy využívala pseudonymů. Je autorkou i několika divadelních her. Její spisy vydával především olomoucký knihkupec Romuald Promberger, vnuk polenského rodáka. Od roku 1991 opětovně pak nakladatelství Romance v Polné.

Po její smrti byla urna s jejími ostatky uložena v polenském muzeu, kde je dodnes. Vlastě Pittnerové je věnována část Expozice polenských rodáků v rámci prohlídkové trasy HRAD II.