Významná polenská výročí 2024

Dne 12. 2. si připomínáme 175. výročí narození Václava Pojmanna (12. 2. 1849 – 7. 9. 1925). Tento významný podnikatel a mecenáš Polné se narodil v domě č.p. 44 na Husově náměstí do měšťanské rodiny. Po brzké smrti obou rodičů byl vychováván v rodině Ludvíka Klusáčka, otce akademického malíře K. L. Klusáčka. Vyučen kupcem pracoval následně v cukrovaru ve Velimi a na pražské obchodní škole si doplnil obchodní vzdělání, poté absolvoval základní vojenskou službu. Po návratu do Polné a neúspěchu s provozováním obchodu v domě U Musilů, odešel do Vídně, kde vystřídal několik povolání. Do Polné se vrátil v roce 1885 a pronajal si částečně zařízenou škrobárnu v Nerudově ulici, kterou vybavil a zahájil zde v letech 1892–1983 výrobu dextrinu. V roce 1895 koupil celou výrobnu a k ní přikoupil od města sousední starý nefunkční panský mlýn i s pozemky. Továrnu rozšířil, v dalších letech produkci obohatil o výrobu umělých lepidel a po spojení s firmou Novotný také o výrobu škrobu v připojených objektech.

V roce 1913 se stal jedním ze zakládajících členů společnosti Amylon, kam se svými podniky vstoupil, a kde posléze získal nejen rozhodující postavení, ale i významný zisk, který využil pro své velkorysé dobročinné působení.

Byl horlivým členem sokolské jednoty a po roce 1893 se v ní výrazně angažoval i ve funkci jejího starosty. Působil v okrašlovacím spolku Viktorin i podporoval mladočechy. 

Od roku 1886 byl členem obecního zastupitelstva, od roku 1888 členem obecní rady a v pozdějších letech vykonával rovněž funkci starosty. Finančně podporoval místní polenské spolky, chudé a sirotky. V roce 1910 zakoupil nové varhany do kostela sv. Anny. V roce 1914 prodal městu pod cenou dům v Nerudově ulici, kde bylo deset místností adaptováno na byty pro chudé. V roce 1916 daroval 15 800 korun Varhánkovu sirotčímu ústavu a v roce 1922 za 70 000 korun odkoupil od posledních dědiček ruinu polenského hradu, aby ji daroval Sokolu a Spolku městského muzea.

V roce 1916 byl za své dobročinné působení jmenován čestným občanem města Polná. Ve složitých válečných časech a nedostatku se v roce 1917 stal předsedou Hospodářské rady města. Po válce byl jmenován čestným starostou TJ Sokol Polná, čestným předsedou spolku Viktorin a Muzejního klubu. Založil rovněž Nadaci Varhánkova ústavu. Nedávno obnovená a informačně obohacená vycházková trasa okolím Polné nese na jeho počest stále jméno „Pojmannova stezka“.

Na přelomu ledna a února si připomínáme 195. výročí narození a 124. výročí úmrtí pana Karla Varhánka (30. ledna 1829 – 2. února 1900).
Tento úspěšný podnikatel a průkopník evropského potravinářství se narodil do rodiny polenského mydláře a po vyučení kupcem odešel roku 1847 do Vídně jako obchodní příručí. Zde si rozšířil odborné vzdělání, učil se cizím jazykům a jako obchodní cestující procestoval téměř celou Evropu. 

Roku 1858 založil z dědictví po otci ve Vídni lahůdkářství. V roce 1861 otevřel svou první továrnu na zpracování kravského sýra v Napajedlech na Moravě a vzápětí úspěšně i další dvě – ve Strážnici a v Suchdole u Prahy. Zasloužil se o rozšíření konzervování rybiček – sardinek v Rakousko-Uhersku a vybudoval továrnu v Barcole u Terstu, v Gradu a později v Isole. Továrny stavěl ale i v dalších částech monarchie, ve Slezsku, v Haliči a balkánských zemích. Vlastnil sklady s ovocem v severní Africe, několik rybářských lodí na Jadranu, obytné domy ve Vídni a vilu na Istrii. Varhánkova firma dodnes existuje v Rakousku pod obchodním názvem C. Warhanek.

V roce 1888 byl vyznamenán řádem císaře Františka Josefa I. a byl mu udělen záslužný kříž s korunou. Za zásluhy byl povýšen také do rytířského stavu. Nabyl velkého jmění a finančně podporoval českou menšinu ve Vídni.

Dokladem jeho silného vztahu a zájmu o rodné město je i jeho jmenování čestným občanem Polné v roce 1882. Při této příležitosti věnoval společně s bratrem Janem městu rybník, který dodnes nese jejich rodinné jméno.

Karel Varhánek financoval rovněž stavbu opatrovny pro malé děti, která byla slavnostně otevřena roku 1885 a později dostala název Varhánkův ústav pro sirotky. V roce 1897 daroval městu svůj rodný dům, který slouží dodnes jako radnice, a ve své závěti městu odkázal 20.000 zlatých. Ačkoli zemřel ve Vídni, k poslednímu odpočinku byl dle svého přání uložen do honosné hrobky na kateřinském hřbitově v Polné.