Kontaktujte nás: 567 212 336 | muzeum@muzeum-polna.cz

Historie hradu a zámku Polná

Původ polenského hradu nelze přesně datovat, jeho vznik lze předpokládat v 2. polovině 12. století, respektive 1. polovině 13. století, což jej řadí mezi nejstarší šlechtické hrady na našem území. Hrad měl zřejmě nejprve podobu dřevohlinitého hrádku, založeného na strategickém místě v blízkosti zemské hranice Čech a Moravy, na křižovatce obchodních stezek. Existenci prastaré komunikace a pohyb obchodních karavan tímto prostorem dokládají archeologické nálezy, jako např. nález antických mincí ze 3. století. První dochovaná zpráva o samotném hradu pochází ovšem až z roku 1356.

První písemná zpráva o Polné – sídlišti s kostelem, je však datována již 7. červencem 1242. Nástupci velmože Jana, syna Zbyslava z Bratčic, se po Polné již titulovali – Jan II. z Polné, jeho synové Vikart a Záviš z Polné. Predikát „z Polné“ dokazuje existenci opevněného obydlí – hrádku nebo hradu. Stáří hradu dále potvrzují klenby ve sklepeních, které jsou datovány do 13. století.

Od 20. let 14. století drželi Polnou páni z Lipé. Panství s hradem získal první muž království, královský podkomoří, maršálek a moravský zemský hejtman, Jindřich z Lipé. Jindřich vybudoval rozsáhlý majetkový komplex s majetky na Moravě i v Čechách. Centrem jeho panství však bylo Brno.

Jindřichovi synové drželi Polnou až do roku 1356, kdy ji směnili se svým příbuzným Ješkem Ptáčkem z Pirkenštejna za hrad Sloup. Za Ješkova nástupce Jana Ptáčka a jeho syna Hynka Ptáčka bylo polenské panství rozšířeno o hrad Ronov a město Přibyslav s několika vesnicemi. Význam polenského hradu vzrostl hlavně v době po husitských válkách, kdy se k Hynkovi Ptáčkovi z Pirkenštejna sjížděli čelní představitelé kališnické strany.

Po Hynkově smrti se jeho dcera Markéta provdala za Viktorina z Kunštátu, knížete minsterberského, syna Jiřího z Poděbrad. Tím se stal majitelem panství včetně hradu Viktorin. Od roku 1466 se rozhořely česko-uherské války. V jejich průběhu v červnu roku 1468 přitáhl na Polnou král Jiří z Poděbrad, aby pomohl Viktorinovi obleženému v třebíčském klášteře vojsky uherského krále Matyáše Korvína. Po záchraně syna odjeli oba společně na Moravu čelit dalším útokům uherského vojska. Ještě téhož roku se Polné zmocnili katoličtí Šternberkové, hlavní odpůrci Jiřího z Poděbrad, kteří využili králova zaneprázdnění. Polná zůstala v jejich držení až do roku 1479, kdy se po uzavření příměří v Olomouci vrátila zpět Viktorinovi. Kníže Viktorin vydal v roce 1479 pro Polnou privilegium, které postavilo Polnou na roveň královským městům a položilo základy pro její hospodářský rozvoj a politický význam. Za Viktorina z Kunštátu byl hrad stavebně upravován, byl vybudován okruh vnějšího opevnění, rozšířeno předhradí a založen rybník Peklo.

V roce 1486 koupil Polnou od Viktorina Jan Boček z Kunštátu a Jevišovic. V roce 1513 se konalo v Polné svatební veselí, kdy se zde Hynek Boček z Kunštátu a Polné oženil se ženou z předního českého rodu – Annou z Hradce. Ale již od roku 1515 byl novým majitelem Polné Mikuláš Trčka z Lípy, bohatý rytíř, kterému patřil nedaleký hrad Lipnice a další četné majetky, které jeho předci získali za husitských válek a v pohusitském období. V roce 1522 se nedaleko Polné, u Janovic, setkal král Ludvík Jagellonský s poselstvem českých stavů.

Dalším majitelem Polné se stal v roce 1538 Karel z Valdštejna na Hrubé Skále. Jeho dědička, dcera Kateřina, se provdala za Zachariáše z Hradce, čímž přešlo panství na Zachariáše. Svatba Kateřiny a Zachariáše se konala v Polné v lednu 1553 za účasti předních českých a moravských šlechticů. Po rozsáhlém požáru hradu provedl Zachariáš v letech 1584–1586 renesanční přestavbu, při níž hrad získal částečně podobu renesančního zámku.

Od roku 1597 se držiteli Polné stali Žejdlicové ze Šenfeldu – šlechtický protestantský rod pocházející původně ze Slezska. Za jejich držení Polné se tu v roce 1619 zastavil „zimní král“ Fridrich Falcký. Poslední mužský potomek polenské větve rodu Rudolf se aktivně zapojil do stavovského povstání; po bitvě na Bílé hoře mu, coby příslušníku poražené strany, byl veškerý majetek zkonfiskován. Polnou získal do dočasné správy Jaroslav Bořita z Martinic.

V roce 1623 pak Polnou koupil od císaře Ferdinanda II. olomoucký biskup, kardinál a kníže František z Ditrichštejna. Během třicetileté války byly objekty hradu a zámku značně poškozeny švédským vojskem, Ditrichštejni proto přistoupili k rekonstrukci ve stylu vládnoucího baroka. V rámci úprav došlo ke zboření některých budov, byl zrušen padací most a zavezen příkop. Východní a jižní strana hradu a zámku s předhradím byly obnoveny. V areálu sídlila práva panství. Na nádvoří byla postavena kamenná kašna a při zámku vznikl hospodářský areál se stájemi, dvorem a sýpkou.

Po rozsáhlém požáru roku 1794 část budov zanikla a některé byly sníženy o nejvyšší patra. Poté, co byla v roce 1810 správa panství přemístěna z areálu polenského hradu a zámku do Přibyslavi, sloužily hrad i zámek k hospodářským účelům, v části byly zřízeny byty. V roce 1844 bylo zbouráno severní křídlo hradu s kaplí, renesančním sloupovím a několika sály. Po celé 19. století nebyl zámek již udržován a došlo k jeho postupné devastaci.

V majetku rodu Ditrichštejnů zůstala Polná až do poloviny 19. století. Po smrti posledního mužského člena rodu Josefa z Ditrichštejna připadly areál hradu a zámku i panství dědicům v ženské linii. Roku 1922 koupil zpustlý areál od Eduardy Khevehüller-Metsch a Clotildy Festeticsové polenský továrník a mecenáš Václav Pojman, který ho věnoval polenským spolkům. Areál byl rozdělen na dvě části – starší hradní část získalo muzeum, novější zámeckou část Sokol. Ihned po převzetí objektů započaly muzejní spolek i Sokol práce na rekonstrukci. Zámecké pozemky ve vlastnictví TJ Sokol byly nově oploceny, v části bývalé zámecké zahrady vzniklo letní cvičiště. Objekt hradu byl v letech 1922–1926 částečně opraven pro potřeby muzejních expozic. V průběhu 20. století byly postupně prováděny další opravy hradu i zámku.

V roce 1953 přešlo vlastnictví nemovitostí na Město Polná. Dnešní podobu hrad a zámek získaly rozsáhlou rekonstrukcí ukončenou v roce 2004. Dochované hradní a zámecké části dokumentují architektonický vývoj areálu v rámci jednotlivých uměleckých slohů. Vidět lze část gotického hradního traktu s renesančně upravovaným křídlem, dochovanou část gotického opevnění – parkán s baštou, barokní zámeckou část spolu s kašnou, datovanou letopočtem 1693. V tzv. Kunštátském sále hradu jsou zachované pozdně gotické klenby a zbytky renesančních maleb.

V areálu hradu a zámku dnes sídlí Městské muzeum, Základní umělecká škola, Kulturní středisko s kulturním sálem, Zámecká restaurace s ubytováním a kino. V prostoru hradního parkánu se nachází voliéry s dravci. V letním období se na nádvoří hradu konají příležitostné hudební produkce a další akce.

ČLENSTVÍ A PROJEKTY

Logo FacebookMuzea a galerie na Vysočině on-lineAsociace muzeí a galerií ČRCentrální evidence sbírekeSbírkyLogo Objevuj památkyDo muzea