Úvodní stránka » O velké svatbě

O velké svatbě v Polné LP 1502

Ve starém domě U Culků, kde kdysi býval hostinec, se host mohl s nadšením rozhlížet po klenbě výčepu bohatě zdobené erbovní výzdobou. Také zajímavá byla několikapatrová sklepení, část sloupu, který podpíral klenbu průjezdu a jejž je možno vidět v malém obchodě, umístěném v domě. Nezajímavější je ale kamenný reliéf na domě, který svědčí o tom, že se jedná o starý a památný dům. Dům byl vybudován v roce 1468 knížetem Viktorínem z Kunštátu, jako náhrada za dům, který stál uprostřed náměstí, a který věnoval městu jako solnici a radnici. Bohužel v době II. světové války se stal dům obětí bombardování a musela být provedena jeho demolice. Odpovězme ale na zvídavé otázky místních a cizích návštěvníků, kteří kráčí podél domu a ptají se, co symbolizuje reliéf umístěný na zdi domu. Na něm se rytíř s erbem pánů z Kunštátu, který zdobí tři břevna, klaní dámě, která má v rukou erb pánů z Pernštejna s hlavou zubra.

Vraťme se do minulosti, až do 14.června 1502 a sledujme společně dění. Představme si, že stojíme tam, kde dnes stojí zajímavá budova bývalé elektrárny a shlížíme na slavný svatební průvod. Po padacím mostě přes Pekýlko /hradní příkop/ do staré, nyní zazděné, brány na parkáně táhne nádherný panský průvod. Ženichem je urozený Hynek Boček z Kunštátu, nevěstou panna Kateřina, někdy také nazývaná Kunhuta z Pernštejna. Průvod dále tvoří vzácní hosté, oblečení v dobovém úboru z drahocenných látek - z hedvábí, vytkávaného hedvábného brokátu a jemného kmentu. Po párech vjíždějí do hradu, tak jak branka dovolí. Největší zájem budí dva muži oblečení jako rytíři připravení k boji v lesknoucí se ocelové zbroji. Ten na koni, co má sukni zdobenou černými a bílými pásy na v erbu má ve stříbrném poli tři břevna, je bratr ženicha, pan Boček mladší z Kunštátu a ten vedle, v sukni kostkované a ve štítě se zubří hlavu, je bratr panny nevěsty, urozený pan Vilém z Pernštejna.

Nemají na sobě nějaký divadelní kostým, ale těžké helmice se spuštěným hledím. Také jejich brnění podobá se krunýřům račím. Jeden má helmici ze šesti, druhý z osmi plátů. Pan Boček má na sobě kyrys z 19ti plátů, který mu až stehna kryje, na každé ruce 9 plechů krom železných rukavic, každou nohavici kryje 7 kusů, kromě špičatých bot z kroužků. Pan z Pernštejna má boty ještě více kroužky zpevněné.

Dnes je druhý den svatby a průvod jede první branou mezi zdmi parkánu, potom se průvod u vysoké, kulaté bašty „Okrouhlice“ zahýbá. Z dřevěného krytého mostu, který z hradu do věže vede, visí dva obrovské koberce se znaky - jeden se zubrem a druhý se třemi břevny. Podél cesty vítají svatebčany dívenky a hází na ně bílé luční kvítí. Malí, v červených kapucích oblečení, pacholci zvoní na malé zvonečky. Na parkáně proti Peklu stojí ve svátečních šatech rychtáři z dvaceti vsí na panství. Ve druhé bráně před velkým nádvořím uvítali průvod trubači.

Z parkánu vešlo se do nádvoří. Panstvo zajelo třetí branou do starého, vysokého hradního paláce. Za chvíli vyšlo na arkády paláce na ozdobné lešení a usadilo se na čestných místech. Tam, co seděla nevěsta, všecko se od skvostných oděvů paní jen třpytilo. Turnaj začal. V 15. století byl již čestný stav rytířský v menším lesku, než tak kolem roku 1300, kdy urozené páže dospívalo při paní ve dvornosti, panoš potom při pánovi v reka na lovu i v boji. Ale turnaje byli ještě stále v oblibě. A tak i na této svatbě začal nekrvavý, ale urputný a neústupný zápas obou rytířů, a že to byli chlapíci obratní, marně se namáhali druh druha shodit dřevcem z koně do prachu nádvoří. Mladému Pernštejnovi se již dva dřevce zlomily. Konečně nový třesk do ocelových krunýřů a pan Boček z Kunštátu složil svého protivníka. Veliký jásot zaznívá z přeplněného nádvoří, trubači troubí fanfáru, dámy mávají šátky. Pan Hynek Boček mladší z Kunštátu jede proti arkádě, seskakuje z koně a vystupuje nahoru, poklekne před bratrovou nevěstou, která jej za jeho vítězství odmění. A jako připomínku na tuto událost nechali manželé vytesat na svůj panský dům na rynku tento reliéf.

Svatba trvala ještě tři dny a pan Hynek Boček z Kunštátu, udělal také pro věčnou památku veliké obdarování všem poddaným. 14.června 1502 vydal listinu, kterou věnoval polenskému panství právo odúmrti,což znamenalo, že majetek mohl být děděn i vzdálenými příbuznými.Na tuto listinu své pečeti připojili také Zdeněk z Valdšětejna na Brtnici a Vilém z Pernštejna na Helfštýně, /strýc Hynka Bočka-bratr jeho matky/.  Rychtáři i lid výskali radostí.